Srbský deník – den 4.

V úterý jsme všechny holky měly zajímavý rozhovor s jednou ženou, která navštěvuje místní církev. Je jí okolo 40 let, má 3 děti a navštěvuje sbor zhruba 5 let.I když neumí skoro žádné slovo anglicky, mluvily jsme spolu její pomalou srbštinou a naší češtino-srbštinou s ruským přízvukem. Vyprávěla nám o svém těžkém životě, kdy ji týral jeden muž, druhý ji odstřihl od jejích dětí a nakonec jí zůstala jen jedna dcera, kterou vychovává a o kterou se stará v azylovém domě. Velkým povzbuzením pro nás bylo slyšet její oddanost a vděčnost Bohu za maličkosti, které prožívá.

Druhou zajímavou zkušeností ten den byla návštěva romské rodiny v místním ghettu vzdáleného 15 minut od naší církve. Zkuste si představit, že máte 9 dětí, muže a všelikou zvířenu v pokoji 3x4m. Do druhého pokoje prší, takže je k dispozici jen když tomu počasí přeje. Navzdory veškeré špíně a smradu, děti byly roztomilé a cítily jsme se tam přijaty. Při hledání jednoho batohu se jedno z nejmladších dětí dušovalo:“Ať mi zemřou všechny děti, jestli jsem tu kabelu někam dal.“ :D

Zapsat si do lodního deníku:

Romské děti mají oči přes půl hlavy

Když je v pokoji 29 much, zacpěte si všechny dýchací otvory.

Karolína je borka, její přístup, trpělivost a odvaha musí dělat Bohu radost a je tak pro nás velkým vzorem a povzbuzením.

 

To hlavní, co jsme si odnesly je, že Bůh miluje bez rozdílu a my bychom měli taky. Někdy naše pouhá přítomnost bez odsuzování může pomáhat naplňovat Boží záměr.

navsteva_2

návštěva